4

odvaha


odvaha je divné slovo.
Odvaha se nedá moc definovat , je to snad překročený vlastních strachů?
Pokud ano byla sem dneska odvážná.
Naše mudr. Syslová odešla  " do důchodu "  a tak si nás převzala mudr. co u ní už rok pracuje.
Dnes jsem nesla k mudr.Paroulkové papíry na ZTP.Teda jeden papír.
Je to mladá paní doktorka , Ondřej jí pobírá a já respektuji.
Dokonce dělá i čínskou medicínu akupunkturu a tak , takže jak říkám já  : " má oteřenou mysl "
Dnes jsem překročila svuj strach a vykreslila náš život s malíkem.
Muj strach spočívá v tom , že když začnu mluvit o malíkovi , o tom co se s ním děje , o jeho změnách atd. 
věšina mudru na mě kouká jak na cvoka , který si věci prostě předimenzovává.
Nepadnou slova jako : " to není možné.." , ale cítím z nich jak v nich jede mdurvoská mudrlantnost , ala
tolik toho nemuže mít , k jeho diagnoze by tohle nemělo byt atd.
U naší nové mudry tohle necítím.
Překonala jsem strach a dokonce sem i otevřeně mluvil o tom jak to vidím já a co si myslím , že se s Ondřejem děje , když má svoje změny.
Moje obavy a strachy  , když sem je vyslovovala , mi najednou přišli poslochány , vše co jsem říkala si paní doktorka psala , nekroutila hlavou , nekřičla obočí , prostě mě nechala mluvit a poslouchala.
Ve finále mi oznámila větu , která posunula muj strach a obavu na post odvaha.
Ano byla jsem  "odvážná " a dostalo se mi uznání ve slovech : "já vám věřím , protože tohle si človek prostě nemuže vymyslet "
Dokonce prohlédla celou kartu , vyhledala vše co dokazuje moje poznatky (včetně "zatoulané zprávy " z pohotovosti ,kde malíka přijali na urovni cca 8-10 měsícu a po dvou hodinách odcházel na po svých . . . prostě jediná zaznamenaná "změna" lekařem ) .
Bez ptaní nám vypsala  žádnaku na Motol , kam jsme se obejdnali , dopsala tam proč tam chcem jít a do pondělka vypracuje zprávu co má hlavu a patu , aby jsme do Motola nejeli bez papírku.
A jak jsme předpokládala -  jediné zprávy ( ted už mužu napsat od naší minulé neuro) jsou ony dvě nicneříkající.
Takže budem sice začínat v Motole od začátku ,ale aspon tam jedem s pocitem , že  tam se o nás postarají a ne jen s tím, že já sem rozhodla ,že tady v Bene cesta nevede.
Konečně mám pocit , že máme za sebou prvního mudra , který je rohodnut dořešit malíka a ne jen ho přehazovat sem a tam.A jako správná pediatrička to dělá komplexně , ze všech zpráv od speciálů vybere to nejduležitější a hlavní a sesumíruje to na jednu zprávu.Už nemáma kartu jen pro ukládání zpráv a dopisu ala :
 " dle matky" . . . . . 
Už se nebojím a tak jelikož jsem svuj strach překonala si myslím, že jsem " odvážná "
Můj kamarád říkal: " víš co je to se nebát?
Nebát se je bát ,ale přes všechen strach , toho čeho se bojíš ,  to prostě udělat."
Myslím, že hodně matek nemocných dětí , časem má " strach" mluvit o tom jaké jejich dítě je ,protože to nevěřícné mudrlování mudrů vás časem prostě odradí.
Hrdě hlásám už se nebojím a sem dovážná.


4 komentářů:

Anonymní

Dobrý večer
úprimne sa s Vami teším a prajem Vám Malíkovi a celej rodine len to najlepšie

Anonymní

Jen kdyby si Lindo byla v pořádku i ty.. a netrpěla bájnou lhavostí.. hned by bylo zdravotnictví o pár korun bohatší

Sidhe

ad anonymní ze 7 listopadu.Ano já lžu a všichni doktoři taktéž i ty komise a vlastně i odborníciv lekařských kruzích.Mohu se zeptat kdo vubec jsi?Ne vlastně se ptát nemusím,je mi jasné že si někdo kdo se neumí ani podepsat,natož kdo má lékařské vzdělání či vůbec ponětí o životě v realitě :o) ovšem nutno podotknout,že ti(vykat ti nebudu - to po mě nechtěj)to dost dlouho trvalo,než si našel/našla Převážně neškodnou :D tak tedy vítej prudiči/prudičko ,tak nějak jsem se cítila osamělá :o)

Amelie

Hezky jsi to napsala, i já už se bojím k doktorům a nejen proto, že tam Jenda vyvádí... Díky za hezký článek.

Okomentovat

Siguiente Anterior Inicio

čítadlo