odvaha

odvaha je divné slovo.

Odvaha se nedá moc definovat , je to snad překročený vlastních strachů?

Pokud ano byla sem dneska odvážná.

Naše mudr. Syslová odešla  " do důchodu "  a tak si nás převzala mudr. co u ní už rok pracuje.

Dnes jsem nesla k mudr.Paroulkové papíry na ZTP.Teda jeden papír.

Je to mladá paní doktorka , Ondřej jí pobírá a já respektuji.

Dokonce dělá i čínskou medicínu akupunkturu a tak , takže jak říkám já  : " má oteřenou mysl "

Dnes jsem překročila svuj strach a vykreslila náš život s malíkem.

Muj strach spočívá v tom , že když začnu mluvit o malíkovi , o tom co se s ním děje , o jeho změnách atd. 

věšina mudru na mě kouká jak na cvoka , který si věci prostě předimenzovává.

Nepadnou slova jako : " to není možné.." , ale cítím z nich jak v nich jede mdurvoská mudrlantnost , ala

tolik toho nemuže mít , k jeho diagnoze by tohle nemělo byt atd.

U naší nové mudry tohle necítím.

Překonala jsem strach a dokonce sem i otevřeně mluvil o tom jak to vidím já a co si myslím , že se s Ondřejem děje , když má svoje změny.

Moje obavy a strachy  , když sem je vyslovovala , mi najednou přišli poslochány , vše co jsem říkala si paní doktorka psala , nekroutila hlavou , nekřičla obočí , prostě mě nechala mluvit a poslouchala.

Ve finále mi oznámila větu , která posunula muj strach a obavu na post odvaha.

Ano byla jsem  "odvážná " a dostalo se mi uznání ve slovech : "já vám věřím , protože tohle si človek prostě nemuže vymyslet "

Dokonce prohlédla celou kartu , vyhledala vše co dokazuje moje poznatky (včetně "zatoulané zprávy " z pohotovosti ,kde malíka přijali na urovni cca 8-10 měsícu a po dvou hodinách odcházel na po svých . . . prostě jediná zaznamenaná "změna" lekařem ) .

Bez ptaní nám vypsala  žádnaku na Motol , kam jsme se obejdnali , dopsala tam proč tam chcem jít a do pondělka vypracuje zprávu co má hlavu a patu , aby jsme do Motola nejeli bez papírku.

A jak jsme předpokládala -  jediné zprávy ( ted už mužu napsat od naší minulé neuro) jsou ony dvě nicneříkající.

Takže budem sice začínat v Motole od začátku ,ale aspon tam jedem s pocitem , že  tam se o nás postarají a ne jen s tím, že já sem rozhodla ,že tady v Bene cesta nevede.

Konečně mám pocit , že máme za sebou prvního mudra , který je rohodnut dořešit malíka a ne jen ho přehazovat sem a tam.A jako správná pediatrička to dělá komplexně , ze všech zpráv od speciálů vybere to nejduležitější a hlavní a sesumíruje to na jednu zprávu.Už nemáma kartu jen pro ukládání zpráv a dopisu ala :

 " dle matky" . . . . . 

Už se nebojím a tak jelikož jsem svuj strach překonala si myslím, že jsem " odvážná "

Můj kamarád říkal: " víš co je to se nebát?

Nebát se je bát ,ale přes všechen strach , toho čeho se bojíš ,  to prostě udělat."

Myslím, že hodně matek nemocných dětí , časem má " strach" mluvit o tom jaké jejich dítě je ,protože to nevěřícné mudrlování mudrů vás časem prostě odradí.

Hrdě hlásám už se nebojím a sem dovážná.