0

víkendování

asi pouze obrazem :)

překvapení v podobě skleniček z ledu
a tím to teprv začalo

tak jsme se " u nás" sešli : rovík,duci a my



Duci

rovík




bazenové "orgie" :o)
nezbívá jen dodat :
" víkend byl povedený "

a v nejlepším odešel foták :(

0

když se daří tak se daří




a jelikož neštětěstí nechodí po horách , ale po lidech tak si prostě sedlo na mě .
Ano odešel mi muj milovaný foták . Spadla clona a to už fakt sama nezalepím.
Ale protože hledám pozitiva poslední fotky udělal foták krásné ,kdyby tohle chtel člověk udělat uměle neadaří se:


1

jak sem plakala,řvala,nadávala a zase plakala



nejsem silná ženská to vubec.
A prostě jednou za čas ,to všechno co se nahromadí jak se říká  " bouchne " .
Najednou vám přijde všechno líto , to že nemáte takové a makové dítě , to že máte vlastně omezený život a ne kvůli sobě , to že je to nesravedlivý . . . . .  přece jste udělali všechno , aby bylo všechno v pořádku a ono to najednou není.
Máte zlost , bezmoc , vztek , a chete se vším seknout.
Stává se to i v  "normálním " světě ,ale v tom  "našem" je to tak nějak víc umocněné okolnostma a celkovým životem.
Pak  opravdu stačí jedna malá pecička , jedna větička a BUM.
Pláčete  , řvete  ,nadáváte a zase pláčete.
I blogy sem kvůli tomu pozastavila.
Někdy to chce moooře času  . . . . . . jindy stačí jen pár dní.
Těch  " pár "   u nás bylo propršených  , proplakaných  . . . . 
a nakonec i dost unavujících.
Les pomohl asi nejvíc . . . 
 v tom tichu si člověk uvědomí spousty věcí a  asi hlavně sama  sebe.
Dokonce sem i vyhrožovala , žepujdu bydelt na samotu u lesa . . . . 
tahle myšlenka mě nějak neopouští.
A Ondra má navíc les rád.
Převaluju myšlenku stěhování se někam zpátky do jižných čech  sem a tam 
a pořád mi to vycházi jako super věc.
Jenže v rodině nejsem sama já a Ondra.
Je nás tu víc , takže zatím si s tou myšlenkou spíš pohráváma analizuji  , jak by takovou změnu zvládnul zbytek rodiny.
Tady máme klid  doktory ,obchody ,prostě vše blízko.
Máme i minizahrádku a dobré sousedy.
Tak proč mám  takové zaječí umysly . . . . 
no až na to přijdu řeknu vám to.
Zatím sem ve stadiu , jak říká muj kamarád : " nechte mi mé deprese , bez nich to nejsem já "
Na druhou stranu musím říct , že díky přátelum ještě nešílím a neblázním a nejen já , ale i muj manžel.
a ted už jen klidné fotečky a náladovka z lesíka.
                               















                                                                                 




1

sakra sakra a zase sakra

aneb jak jsem hledala cestu a nenašla jí.
Prostě najednou na mě padlo ono slavné : " Tudy cesta nevede "
je to podobné vyhoření , je to o nechuti cokoli dělat a i o  bolesti už jen z toho , že dýchám.
Sakra sakra a zase sakra  . . . . tudy prostě cesta nevede
potřebuju navigaci , ale kde jí brát?
Dokonce sem uzavřela prozatím i malíkovo blog , žere mě čím dál tím  , že  nevím co s ním je.
Žere mě že mu padá hlava , když pláče a žere mě asi nejvíc ta bezmoc.
Dneska jsme volali na genetiku a prý je vše OK , ale máme přijít  14 září si promluvit.
O čem máme mluvit  , když je metabolika dobrá ?
Jediná možnost a cesta kterou vidím , je pro nás ta nejmín schudná a to je  dám kluka co mu jsou 4 na prášky.
Protože pokud to nebyla metabolika je už jen jediná možnost jeho změn a tou je psychická stránka.

a tady je pro mě jako matku konečná , bránila sem se do poslední chvíle tomu ,že syna  dám na utlumující leky , dokonce sem i tajně doufala , aby to bylo cokoli jen ne tohle.
Autismus se dá pochopit , metabolika taky je to vada těla jak já říkám , jenže do mozku  tam se nevidí.
Nikdo neví co muže přijít a nebo s čím budem muset žít.
Co když udělám něco špatně ted a  v budoucnu mu to spíš ublíží než pomuže.
Mám čas do září , pak musím říct mudr. jestli leky nasadit a nebo ne a taky znova na genetiku.
Zvýšené CK a myopatii beru už jen jako bonus s tím se tak nějak počítalo od narození , že to prostě přijde.
Ale ted  . . . . . ted cestu nevidím

prostě zavírám
p.s ráno beru kočár  , holky jsou " na prázdnninách " takže pujdem s malíkem do lesa.
Třeba cestu najdem , ale ted sem se ztratila a navigace nefunguje.
4

jdu makat na zahradu

 teda spíš zahrádku,
Kdybych čekala na manžela tak to nebude nikdy.
Na jeho obranu musím říct , že je v práci.
A když není v práci je hnusně.
Takže ryč holt vezmu do ruky já a pokusím se dlažbu překopat sama.

Tak sem zjistila že nejsem zrovna nejlepší pokladač dlažby , ale co chybama se človek učí a tuží.
Takže znova a poněkolikátý  . . . . " JDU NA TO "

p.s.Pat a Mat jsou oproti mě břídilové :o)







na fasádu nekoukat ,v budoucnu snad budou penízky i na ní.
Siguiente Anterior Inicio
TOPlist

čítadlo