víkendování

asi pouze obrazem :)

překvapení v podobě skleniček z ledu
a tím to teprv začalo

tak jsme se " u nás" sešli : rovík,duci a my

Duci

rovík

bazenové "orgie" :o)

nezbívá jen dodat :

" víkend byl povedený "

a v nejlepším odešel foták :(

když se daří tak se daří

a jelikož neštětěstí nechodí po horách , ale po lidech tak si prostě sedlo na mě .

Ano odešel mi muj milovaný foták . Spadla clona a to už fakt sama nezalepím.

Ale protože hledám pozitiva poslední fotky udělal foták krásné ,kdyby tohle chtel člověk udělat uměle neadaří se:

jak sem plakala,řvala,nadávala a zase plakala

nejsem silná ženská to vubec.

A prostě jednou za čas ,to všechno co se nahromadí jak se říká  " bouchne " .

Najednou vám přijde všechno líto , to že nemáte takové a makové dítě , to že máte vlastně omezený život a ne kvůli sobě , to že je to nesravedlivý . . . . .  přece jste udělali všechno , aby bylo všechno v pořádku a ono to najednou není.

Máte zlost , bezmoc , vztek , a chete se vším seknout.

Stává se to i v  "normálním " světě ,ale v tom  "našem" je to tak nějak víc umocněné okolnostma a celkovým životem.

Pak  opravdu stačí jedna malá pecička , jedna větička a BUM.

Pláčete  , řvete  ,nadáváte a zase pláčete.

I blogy sem kvůli tomu pozastavila.

Někdy to chce moooře času  . . . . . . jindy stačí jen pár dní.

Těch  " pár "   u nás bylo propršených  , proplakaných  . . . . 

a nakonec i dost unavujících.

Les pomohl asi nejvíc . . . 

 v tom tichu si člověk uvědomí spousty věcí a  asi hlavně sama  sebe.

Dokonce sem i vyhrožovala , žepujdu bydelt na samotu u lesa . . . . 

tahle myšlenka mě nějak neopouští.

A Ondra má navíc les rád.

Převaluju myšlenku stěhování se někam zpátky do jižných čech  sem a tam 

a pořád mi to vycházi jako super věc.

Jenže v rodině nejsem sama já a Ondra.

Je nás tu víc , takže zatím si s tou myšlenkou spíš pohráváma analizuji  , jak by takovou změnu zvládnul zbytek rodiny.

Tady máme klid  doktory ,obchody ,prostě vše blízko.

Máme i minizahrádku a dobré sousedy.

Tak proč mám  takové zaječí umysly . . . . 

no až na to přijdu řeknu vám to.

Zatím sem ve stadiu , jak říká muj kamarád : " nechte mi mé deprese , bez nich to nejsem já "

Na druhou stranu musím říct , že díky přátelum ještě nešílím a neblázním a nejen já , ale i muj manžel.

a ted už jen klidné fotečky a náladovka z lesíka.

                               

                                                                                 

sakra sakra a zase sakra

aneb jak jsem hledala cestu a nenašla jí.

Prostě najednou na mě padlo ono slavné : " Tudy cesta nevede "

je to podobné vyhoření , je to o nechuti cokoli dělat a i o  bolesti už jen z toho , že dýchám.

Sakra sakra a zase sakra  . . . . tudy prostě cesta nevede

potřebuju navigaci , ale kde jí brát?

Dokonce sem uzavřela prozatím i malíkovo blog , žere mě čím dál tím  , že  nevím co s ním je.

Žere mě že mu padá hlava , když pláče a žere mě asi nejvíc ta bezmoc.

Dneska jsme volali na genetiku a prý je vše OK , ale máme přijít  14 září si promluvit.

O čem máme mluvit  , když je metabolika dobrá ?

Jediná možnost a cesta kterou vidím , je pro nás ta nejmín schudná a to je  dám kluka co mu jsou 4 na prášky.

Protože pokud to nebyla metabolika je už jen jediná možnost jeho změn a tou je psychická stránka.

a tady je pro mě jako matku konečná , bránila sem se do poslední chvíle tomu ,že syna  dám na utlumující leky , dokonce sem i tajně doufala , aby to bylo cokoli jen ne tohle.

Autismus se dá pochopit , metabolika taky je to vada těla jak já říkám , jenže do mozku  tam se nevidí.

Nikdo neví co muže přijít a nebo s čím budem muset žít.

Co když udělám něco špatně ted a  v budoucnu mu to spíš ublíží než pomuže.

Mám čas do září , pak musím říct mudr. jestli leky nasadit a nebo ne a taky znova na genetiku.

Zvýšené CK a myopatii beru už jen jako bonus s tím se tak nějak počítalo od narození , že to prostě přijde.

Ale ted  . . . . . ted cestu nevidím

prostě zavírám

p.s ráno beru kočár  , holky jsou " na prázdnninách " takže pujdem s malíkem do lesa.
Třeba cestu najdem , ale ted sem se ztratila a navigace nefunguje.

jdu makat na zahradu

 teda spíš zahrádku,

Kdybych čekala na manžela tak to nebude nikdy.

Na jeho obranu musím říct , že je v práci.

A když není v práci je hnusně.

Takže ryč holt vezmu do ruky já a pokusím se dlažbu překopat sama.

Tak sem zjistila že nejsem zrovna nejlepší pokladač dlažby , ale co chybama se človek učí a tuží.
Takže znova a poněkolikátý  . . . . " JDU NA TO "

p.s.Pat a Mat jsou oproti mě břídilové :o)

na fasádu nekoukat ,v budoucnu snad budou penízky i na ní.